Slow fashion: ekologický šatník

Plná skříň, ale stejně nemáte co na sebe… znáte to? Možná je načase trochu provětrat šatník a staré oblečení, které už nenosíte a nedělá vám radost, poslat dál. Poradíme vám, kam s ním!

1. Hezké kousky prodejte

Oblečení už sice nenosíte, ale stále vypadá k světu a někomu jinému by mohlo dělat radost? Zkuste je prodat. Nejenže najde další využití, ale můžete si i něco vydělat. Prodej oblečení přes internet je navíc v dnešní době hračka. Můžete využít buď sociální sítě (např. Facebook Marketplace nebo různé skupiny) či platformy určené přesně k tomuto účelu, jako je Vinted.

Pokud máte větší množství hezkého oblečení a chcete si vydělat pár kaček, můžete se zúčastnit blešáku. Obvykle se stačí jen zaregistrovat jako prodejce a zaplatit malý poplatek.

2. Darujte to

Než oblečení vyhodíte, zkuste se poptat ve svém okolí, třeba sestry nebo kamarádek, jestli by se jim některý kousek nehodil. Darovat staré oblečení můžete také do second handu – v Praze například do Hvězdného bazaru. Určitě ve svém okolí najdete sekáče, kde od vás oblečení rádi přijmou. Případně jej rovnou darujte na charitu – sběr použitého oblečení organizuje například Český červený kříž nebo Armáda spásy.

3. Swapujte

Swapování neboli výměna oblečení je skvělá možnost, jak se zbavit vyřazeného oblečení a zároveň třeba i obměnit svůj šatník ekologickým způsobem. Můžete se zúčastnit swapovací akce, kam přinesete své oblečení a na oplátku si budete moct odnést, co se vám líbí. Další možností jsou swapovací skupiny na Facebooku nebo si uspořádat vlastní swapovací sešlost a povyměňovat si oblečení s přáteli!

4. Opravte to nebo upcyklujte

Předtím, než se s daným kouskem definitivně rozloučíte, zkuste zvážit, zda by ještě nešel opravit, vylepšit nebo pro něj doma zkusit najít jiné využití. Například špatně padnoucí kalhoty si můžete u švadleny nechat povolit nebo stáhnout v pase, děravé staré triko rozstříhat na kusy a použít jako hadr na úklid… Nebo vyzkoušejte upcyklaci a starý, nudný kousek oživte třeba hezkou výšivkou.

5. Sběrné kontejnery na staré oblečení

Staré oblečení, které už něco zažilo, můžete vyhodit do speciálního kontejneru na textil. Z těchto kontejnerů se oblečení protřídí a následně poputuje například na charitu, do second handů nebo se zrecykluje. Oblečení, které dáváte do kontejnerů, by mělo být vždy suché, čisté a zabalené v tašce nebo pytli. 

A pokud vás zajímá téma slow fashion a ekologického šatníku a chcete vědět více, koukněte také na naše další tipy pro ekologický šatník.

Autor: Markéta Žůrková

Jakožto milovnice přírody a zvířat se snažím chovat k naší planetě co nejohleduplněji – jíst rostlinnou stravu, omezovat plastový odpad a upřednostňovat nákup oblečení z druhé ruky před fast fashion řetězci. A protože ráda píšu, moc mě těší, že můžu prostřednictvím článků tady na blogu Zero Waste Life sdílet zajímavé informace ze světa zero waste a udržitelnosti. 

Swapování je výraz pocházející z angličtiny. Co je jeho principem? Výměna nevyužívaných věcí. Určitě se vám také stalo, že máte doma věci, které nepoužíváte, ale stále vám je líto je vyhodit. Můžete je prodat, darovat nebo vyměnit za něco, co se vám bude hodit. A právě poslední možnost je principem pro swap. Je to šikovný způsob, který vám umožní zbavit se přebytečných věcí ze své domácnosti a získat zdarma to, co využijete.

Jaké jsou nejčastější důvody pro swapování?

Hlavní myšlenkou je nabídnout věci, které nevyužíváte a které mohou ještě posloužit někomu dalšímu. Prodloužíte tak jejich životnost a výměnou za ně získáte věci, které se vám hodí. Předejdete tak zbytečnému nakupování nových věcí a ušetříte jak finanční prostředky, tak i vodu či energii potřebnou pro jejich výrobu. Vaše přebytečné věci udělají radost a poslouží někomu dalšímu. Mohou pomoci třeba člověku, který je ve finanční tísni a díky výměně si může pořídit věci, které potřebuje, ale nemůže si je dovolit koupit. Kromě toho budete mít dobrý pocit a radost z toho, že vaše věci budou sloužit dál a potěší někoho dalšího.

Jak, kde a co swapovat?

K výměně můžete nabídnout téměř cokoli. Jedno pravidlo však musíte dodržet. Vámi nabízený předmět musí být funkční a nepoškozený a v takovém stavu, v jakém byste si jej vybrali i vy sami. Pokud se jedná o oblečení, mělo by být vyprané a vyžehlené.

• Facebookové swapovací skupinky – Jsou rozdělené buďto podle měst či regionů nebo tematicky – podle předmětů, které se zde vyměňují. Pročtěte si jejich pravidla, která obsahují i způsoby předávání.

• Swapovací akce – Konají se na různých místech a na pozvánce se dozvíte, jaké věci můžete pro swapování přinést.

• Další možnosti – Swapovat můžete mezi přáteli, kolegy v zaměstnání a pokud studujete, můžete se domluvit s vedením školy a uspořádat swapovací akci třeba v tělocvičně školy.

Autor: Marika Horáková

Ač se ve 21. století více rozvíjí malé firmy i preference pro ně, většinu trhu stále ovládají mezinárodní korporace. I když se je nesnažíme všechny házet do jednoho pytle, o mnohých z nich se ale dá říci, že planetě i společnosti v honu za ziskem škodí, spíše než prospívají. Mnoho takových firem se soustředí v módním sektoru, který je jedním z nejškodlivějších průmyslů.

Mezi všemi ostatními značkami rychlé módy se ale vyjímá ta, která se často pyšní ekologickými kolekcemi a programy na recyklování: H&M. O jiných značkách je totiž velmi dobře známo, že se jejich oblečení vyrábí v otřesných pracovních podmínkách, že znečišťují vody barvami, pesticidy i mikroplasty, a tak dále. H&M je ale lepší, ne? Vždyť o tom mluví v každé reklamě, jak chrání životní prostředí! H&M je ale stále častěji označováno za využívání jedné neetické marketingové taktiky: greenwashingu.

Něco málo o greenwashingu

Co je to greenwashing, ptáte se? Jedná se o marketingovou činnost, při které organizace uvádějí spotřebitele v omyl ohledně své environmentální činnosti. Tato praktika je dnes adaptována mnoha organizacemi, ač průzkumy ukazují její neefektivnost v dlouhodobém měřítku. V roce 2010 využívalo neuvěřitelných 95% produktů označených termínem „ekologický“ prodávaných v USA a Kanadě přesně tuto taktiku.

Greenwashing má mnoho podob, teoretici v tomto oboru ale identifikovali sedm technik, takzvaných „sedm hříchů greenwashingu“, kterých se firmy dopouští:

• Skrytý kompromis: produkt je označen jako ekologický na základě několika atributů, ač jiné vlastnosti, které mají na životní prostředí daleko silnější negativní vliv, nejsou zmíněné.
• Bez důkazu: údajná environmentální prospěšnost není podpořena fakty.
• Vágnost: používání termínů bez přesných definic a regulací, například „přírodní“.
• Irelevantnost: označení je technicky vzato pravdivé, ale irelevantní (například že produkt neobsahuje určité látky, které jsou ale stejně nelegální).
• Menší zlo: porovnání s méně ekologickými produkty ve stejné kategorii, která je ale sama o sobě neekologická.
• Prostá lež: připisování atributů, které prostě nejsou pravdivé.
• Falešné certifikace/označení: falšné etické a ekologické certifikace.

Greenwashing v rukou H&M

Pojďme se ale vrátit k H&M a tomu, jak greenwashing využívají oni. Začněme na jejich webu v sekci o ekologii a udržitelnosti. Na té se dočtete, že móda a ekologie jsou jejich vášeň, že být uvědomělí v každém kroku výroby je v centru jejich značky… a spoustu dalších hezky znějících vět bez jakéhokoli podložení výsledky a fakty. H&M je značka vyrábějící rychlou módu, která z principu nemůže být ekologická, a tak není divu, že je H&M samé řeči, ale skutek utek.

Ve skutečnosti více než polovina jeijch produktů obsahuje syntetické materiály jako polyester, které při každém praní do našich vod uvolňují plastové částice a pouhá čtvrtina pochází z ekologičtějších zdrojů. Největším dodavatelem oblečení prodávaného pod značkou H&M je Bangladéš. Přesně tak, ta zem, kde jsou pracovníci ve sweatshopech (kde H&M své oblečení nechává vyrábět) placeni 2800Kč měsíčně (ač místní existenční minimum je 4250Kč), jejich směny často přesahují 12 hodin denně a pracovníci tento čas tráví v budovách pod nebezpečím kolapsu i ohně. Nehledě na uhlíkovou stopu, kterou transport přes půlku světa zanechá. Jejich glorifikované schéma na recyklaci také není vůbec tak zázračné, jak je prezentováno. Puhých 1,4% oblečení odevzdaného k recyklaci je opravdu zpracováno do nového oblečení a zákazníci jsou nabádáni k další spotřebě neekologického oblečení skrz slevové vouchery, kterou jen podporují výrobu více a více neekologického oblečení. Navrch H&M produkuje tolik nového oblečení, že zrecyklovat to, co vyrobí za 1 týden by se současnou technologií trvalo 12 let!

Takže si to pojďme shrnout. Dělá H&M něco pro planetu a společnost? Možná o něco málo více, než jiné značky rychlé módy na trhu, a proto v momentě, kdy nemáte jinou možnost, než koupit rychlou módu, asi uděláte lépe u nich, než u jejich konkurence. Pořád má ale velmi silný negativní ekologický i sociální dopad, který tím minimem, které dedikují ekologii, rozhodně nenapraví. A hlavně: greenwashing je pro ně na denním pořádku, čímž lákají zákazníky, kteří by u nich, kdyby viděli skutečná čísla a fakta, nikdy nenakupovali. Proto si, při jakýchkoli nákupů od této korporace, nejdříve zkontrolujte, jestli jsou jejich slova podpořená činy, nebo se jí vyhněte a nakupujte od ekologických značek, či z druhé ruky.

Autor: Lucie Štěpánková

Snažíte se žít zero waste? Pak oblast, kterou nesmíte opomenout, je Váš šatník. V předchozích týdnech jsme probrali několik důvodů, proč přestat kupovat oblečení v obchodech s rychlou módou: jak z ekologického, tak z etického hlediska. Je tedy čas se podívat na to, jak se bez „háemka“ a „céáčka“ obejít. Je jen na Vás, za jaký konec svůj vlastní ekologický šatník pojmete: jestli upřednostníte Fairtrade a eko značky, nebo kousky z druhé ruky – my Vás vybavíme vším, co potřebujete pro toto rozhodnutí vědět.

1. Co s neekologickými kousky, které už jsou ve Vašem šatníku?

Však víte, především syntetické látky, nebo kousky nabarvené chemickými barvami. Za prvé se ze začátku nezbavujte žádných věcí, které Vám sedí a přináší Vám radost. U mnoha už většina škody byla stejně nadělána při výrobě. Čemu ale můžete dále zabránit je úniku mikroplastů ze syntetických látek do vodního oběhu. Nejjednodušším řešením je dle nás takové kousky nosit a prát jen sporadicky. Pokud se jich zbavíte, tak se nadále tyto mikroplasty budou uvolňovat (v pračce někoho jiného nebo na skládce), ale vy už toto oblečení nijak nevyužijete. Ekologický šatník nemusí být nutně jen z Fairtrade bio bavlny, vše záleží na Vašem kontextu.

2. A co s oblečením, které už nosit nebudete?

Oblečení, které Vám nesedí, nebo se Vám nelíbí, vždy zkuste poslat dál, ať jej někdo další může využít. Jak ale? Nejdříve doporučujeme vyzkoušet aplikace jako Vinted nebo Depop, kde je sami můžete prodat nebo vyměnit. Proč je máme tak rádi? Protože máte nad prodejem kontrolu a víte, kde nakonec předmět skončí. Alternativně je potom můžete prodat některým sekáčům (většinou ale přes prostředníka), nebo je darovat přátelům. Pokud chcete udělat dobrý skutek, zkuste to třeba v nějakém lokálním charitativním obchodě, těch sice v Česku není tolik jako v zahraničí, ale určitě ve vašem okolí nějaký najdete. Až poslední možnost by ale dle nás bylo darování do kontejnerů na použité oblečení.

Jako vážně? A proč? Proto, že u oblečení vhozeného do charitativních kontejnerů máte nulovou kontrolu a informace o tom, jestli oblečení bylo nějak použito, nebo vyhozeno na skládku. Takové oblečení také často končí v prodeji v rozvíjejících se zemích, kde kvůli němu krachují lokální podnikatelé.

3. Ekologické značky

První místo, kde Vás pravděpodobně napadne hledat ekologické oblečení, je u ekologických značek, které vyrábí z bio, přírodních nebo recyklovaných materiálů a svým zaměstnancům nabízí férové platy i pracovní podmínky. Takových najdete v Česku a po světě mnoho, ve všech možných stylech. Podporovat takové businessy je vždy super investice a kvalita výrobků je vyšší než cokoli, co si koupíte v obchoďáku. Pokud máte na šatník trochu vyšší rozpočet, nebo hledáte základní kvalitní kousky do minimalistické skříně, pak pro Vás budou jasnou volbou. Pro ostatní jsou skvělým způsobem, jak sehnat třeba spodní prádlo nebo sportovní oblečení, které nechcete kupovat z druhé ruky. Pro ty cenově citlivější ale máme něco dalšího.

4. Z druhé ruky

Oblečení z druhé ruky cenově rozhodně předčí ekologické značky, má ale ještě jednu další výhodu: nemusí se kvůli němu vyrábět nic nového. Ať jsou eko značky sebezelenější, pořád musí k výrobě používat suroviny jako bavlnu nebo vodu. A v tom je tedy „sekáče“ trumfují, jelikož se pro ně nic nového vyrábět nemusí: stačí jen doprava od původního majitele do sekáče (která málokdy překročí hranice střední a západní Evropy). Jejich další výhodou je zaručená kvalita: pokud oblečení už někdo nosil a pořád je ve skvělém prodejním stavu, můžete se spolehnout, že vydrží i Vám. Sekáče navíc najdete nejen jako kamenné obchody, ale také online. Nakupování v second handech jsme věnovali celý článek, takže ho nezapomeňte přečíst pro všechny možné začátečnické rady a tipy. Ekologický šatník se bez nějakých těch kousků ze sekáče rozhodně neobejde ?.

5. Své přátele si drž blízko a své přátele se stejnou velikostí ještě blíž.

Určitě máte to štěstí, že někdo ve Vašem životě nosí stejnou velikost jak Vy, a tak si můžete půjčovat kousky, které potřebujete třeba jen na jednu příležitost. Ať jsou to slavnostní šaty, outfity na akce s šílenými dresscody nebo součásti Vašeho Halloweenského převleku. Kupovat pro takové příležitosti nové oblečení (i když třeba jen z druhé ruky) by bylo zbytečné, drahé a neekologické. Proto si tedy držte své přátele blízko ale své přátele se stejnou velikostí ještě blíž.

6. A co s poškozeným oblečením?

Určitě to znáte: na Vaši oblíbenou bílou košili rozlijete červené víno, pohodlné kalhoty se Vám ve švu natrhnou, nebo se Vám na mikině vytvoří žmolky. Ani jedno ale není důvod, proč oblečení vyhodit, když se takové vady můžete jednoduše zbavit. Většinu skvrn odstraníte jedlou sodou a horkou vodou, případně můžete použít i nějaký komerční čistič na oblečení (ten sice není úplně nejekologičtější, ale podle nás by bylo ještě méně ekologické vyhodit oblečení s malou skvrnkou, kterou Vám tyto čističe pomohou odstranit). Malé domácí šitíčko a základní znalost šití jsou dostatek k zašití děr a žmolky můžete z látky jednoduše oholit žiletkou. Ekologický šatník se přece vyznačujete péčí o všechny kousky!

Tímto článkem uzavíráme naše měsíční téma Slow fashion: ekologický šatník. Pokud Vám předchozí články na toto téma unikly, najdete je všechny v jedné rubrice. A co pro Vás chystáme na příští měsíc? To se už brzy dozvíte na našem Facebooku!

Autor: Lucie Štěpánková

Minulý týden jsme probrali 5 ekologických problémů rychlé módy. Čím je ale rychlá móda ještě neslavnější jsou její etické průšvihy, kterých je nespočet. Všichni už jsme slyšeli o tragédiích, kdy cena za levné oblečení byla splácena lidskými životy. Škoda ale je, že etické problémy rychlé módy se zmiňují až v momentech, kdy se zřítí továrny plné pracovníků, nebo jsou jejich protesty za spravedlivý plat násilně potlačeny. V takových momentech je už ale většinou pozdě: měli bychom se jim snažit předejít a průmysl, který utlačuje miliony pracovníků, nepodporovat. A od jakých značek tedy nenakupovat, pokud rychlou módu nechcete podporovat? V dnešní době ji provozují snad všechny značky, které najdete v obchoďácích: od Zary po New Yorker. Pojďte se s námi podívat na 4 etické problémy rychlé módy, se kterými by se mělo skoncovat.

Neférové platy a nebezpečné pracovní podmínky

Společnosti vyrábějící rychlou módu často argumentují tím, že ve třetím světě, kde se jejich oblečení vyrábí, vytváří důležité pracovní příležitosti. Pokud ale mají takový zájem o ekonomiku zemí třetího světa, proč tyto pracovní pozice vypadají tak, jak vypadají?

Většina rychlé módy je dnes vyráběna v Bangladéši. Tam je průměrný pracovník ve sweatshopu (kde se vyrábí levné oblečení) placen pouze 540 Kč na měsíc. Nejspíše si dokážete představit, že takový plat nepokryje ani základní lidské potřeby, natož šetření pro horší časy nebo dokonce to samotné oblečení, které za takový plat vyrábějí.

Neférové platy se ale zdají jako zanedbatelný faktor oproti dalšímu problému: pracovním podmínkám. Případů kolapsu továren, nebo jejich požárů, je totiž nespočet. Například v roce 2013 se v Bangladéši zřítila továrna Rana Plaza, poté co si pracovníci opakovaně stěžovali na hluboké praskliny ve zdech a byli donuceni se do budovy vrátit. Podle aliance Clean Clothes Campaign s touto továrnou byly asociovány firmy jako Camaieu, Kik, Benetton, Primark, a další, z nichž některé ještě dosud nezaplatily žádné kompenzace rodinám postiženým touto tragédií.

Končí tím ale všechny bezpečnostní rizika sweatshopů? Ne, jak už jsme totiž zmiňovali v předchozím článku o ekologických problémech rychlé módy, při výrobě levného oblečení se používá mnoho toxických chemikálií: od pesticidů po barvy. Mnoho pracovníků používání těchto látek odnáší zdravotně, od nádorů po vrozené vady u dětí.

Dětská práce

Ani tomuto tématu se rychlá móda nevyhne. Na celém světě je dle Unicefu momentálně ilegálně zaměstnaných 170 milionů dětí, z nichž mnoho pracuje v módním průmyslu. Kvůli dětské práci je 11 % všech dětí na světě upřeno základní vzdělání. Jak se ale vlastně děti do takovýchto továren dostávají? Podle Centra Výzkumu Mezinárodních Organizací se to děje následovně. Zaměstnavatelé přesvědčí rodiče, že si během této “pracovní příležitosti“ děti vydělají férový plat, budou třikrát denně krmeny teplým jídlem a budou jim poskytnuty možnosti dalšího školení. Ve skutečnosti takové děti ale skončí v otřesných podmínkách a té nejhorší možné formě dětské práce, která hraničí s otroctvím.

Zacházení se zvířaty

Ale lidé nejsou jediní, kdo trpí kvůli chorobné potřebě ke konzumaci levného oblečení v západních zemích. Rychlá móda značně přispívá k masovému týrání zvířat – a to kvůli něčemu tak zbytečnému, jako je více a více oblečení. Módní průmysl se zvířaty zachází neeticky ve dvou aspektech. Ten první asi napadne nás všechny: chov zvířat v otřesných podmínkách kvůli výrobě kožešin a kůže. Druhý aspekt je ale často zanedbávaný. Pamatujete si, kolikrát už jsme zmiňovali toxické barvy a pesticidy? Ty totiž znečišťují životní prostředí, ve kterých zvířata žijí a narušují jejich potravní řetězce. To se děje především v oceánu. A když už oceán chráníme tím, že nepoužíváme zbytečné plasty, pojďme ho chránit i tím, že nebudeme přispívat k jeho znečištění toxickými chemikáliemi.

Podpora nadměrné konzumace

Už jsme vyjmenovali tři etické problémy rychlé módy, které závažně ovlivňují ostatní lidi a zvířata. Poslední problém se ale týká přímo nás, co žijeme a konzumujeme produkty ve vyspělých zemích. Rychlá móda podporuje konzumaci v obrovském množství a rychlosti. To do takové míry, že si někteří lidé koupí zlevněné tričko v obchodě s rychlou módou a okomentují to slovy „stálo to jen euro, takže i když si to na sebe vezmu jen jednou, tak se to určitě vyplatí“. Ne, nevyplatí. Někde ve třetím světě tu cenu někdo platí za nás. Tento konzumeristický životní styl navíc na sociálních sítích propagují online celebrity videi jako „Utratila jsem 100 euro v Primarku“. Mnoho lidí je pak přesvědčeno, že mít doma tři skříně plné levného oblečení je klíč ke štěstí. Jak ale víte, pokud jste četli naše články o minimalismu, daleko šťastnější budete s méně věcmi, protože Váš dům nebude zavalen zbytečnostmi. Pokud jste tedy nespokojení s tím, jak materialisticky zaměřená je dnešní společnost, nepodporujte rychlou módu svými penězi.

A to jsou podle nás čtyři nejzávažněší etické problémy rychlé módy. Že už také nechcete kupovat rychlou módu? Pak se můžete těšit na článek, který pro Vás na příští neděli chystáme ve spolupráci s Crashily. Provedeme Vás naší oblíbenou alternativou k mainsteamové rychlé módě: second handy.

Autor: Lucie Štěpánková

Módní průmysl je v dnešní době založen na rychlé produkci a rychlé spotřebě. Obchody dnes nemají 4 módní sezóny: jaro, léto, podzim a zimu, ale dechberoucích 52 – jednu na každý týden. Tomuto konceptu se výstižně přezdívá rychlá móda. Je na něm založena drtivá většina obchodů s oblečením, především mezinárodní řetězce: H&M, Zara, C&A, Forever 21, Primark, Reserved, New Yorker, Celio, a stovky a tisíce dalších. Navíc se k tomuto směru začínají přiklánět i luxusnější značky, o kterých byste to asi na první pohled neřekli. Taková rotace zboží má ale svou cenu, a tu si často vybírá na životním prostředí. Ekologické problémy rychlé módy přesahují to, co Vám stihneme sdělit v jednom článku. Shrneme ale ty nejnebezpečnější faktory, kvůli kterým byste se nad každým nákupem rychlé módy měli dvakrát zamyslet.

Mikroplasty

Víte, co je nejoblíbenější materiál obchodů s rychlou módou? Polyester a další syntetické látky. Jsou obsaženy v 60-70 % našeho oblečení a tato cifra má v budoucnu jen růst. Tyto látky ale mají jeden problém, který všechny ostatní ekologické problémy rychlé módy vrhá do stínu: mikroplasty. Z polyesterových, nylonových či akrylových oblečků se při každém praní uvolňují plastová vlákna, která pak putují nejen do řek a oceánu, ale i do naší pitné vody. Zahráváme si tudíž nejen s naším vlastním zdravím, ale i zdravím mořského ekosystému, jelikož tyto mikročástice nejdou z vody nijak vyfiltrovat. O mikroplastech jsme napsali celý článek, takže si ho nezapomeňte přečíst pro další informace.

Toxické barvy

Aby rychlá móda dosáhla pestrých barev za co nejnižší možnou cenu, používá na obarvení toxické chemikálie. Tyto látky, které jsou často karcinogenní, se pak vyplaví do řek a moří. Kvůli tomu je rychlá móda druhým nejhorším znečišťovatelem pitné vody na světe, hned po zemědělství.

Greenwashing

Pokud Vám nějaký obchod s rychlou módou bude tvrdit, že „zavádí novou udržitelnou kolekci“, nebo „nyní recykluje staré oblečení“, pak si prozkoumejte, co je na tom vlastně pravdy. Mnoho takových značek je totiž zahrabána až po krk v greenwashingu. Jejich marketing je zaměřen na to, jak je jejich business ekologický, ale skutek utek – jsou to jen řeči.

Králem greenwashingu je H&M. Věděli jste, že jen 1 ze 200 kusů oblečení, které přijmou k recyklaci, je opravdu zrecyklováno, ač jejich reklamy uvádějí úplně jiná čísla? Že se současnou technologií by tolik oblečení, kolik tato značka vyprodukuje za pouhý týden, trvalo zrecyklovat 12 let? Že jejich udržitelná kolekce je vyráběna ve stejných továrnách, jako Rana Plaza, která pod sebou v roce 2013 pohřbila přes 1100 pracovníků? A zvažovali jste někdy, že rychlá móda z principu nemůže být udržitelná, když k nám lítá přes půlku světa a při její výrobě jsou použity mnohé škodlivé chemikálie?

Geneticky modifikovaná bavlna

Valná většina bavlny, která se používá v módním průmyslu je geneticky modifikována. To proto, aby se na ní nemuselo používat tolik pesticidů. Že to nezní zas tak špatně? Problém je, že toto genetické šlechtění často vede k mutaci, kdy si rostlina vytvoří toleranci na standartní pesticidy a musí na ni být použity ještě toxičtější a škodlivější chemikálie. Jasně, čím dál tím více se používá bio bavlna, ta ale stále tvoří pouhé 1 % veškeré bavlny použité v módním průmyslu.

Znečištění pesticidy

Ať se jedná o “obyčejné“ pesticidy nebo superpesticidy na geneticky zmutované rostliny, při produkci přírodních tkanin se jich používá spousta. Stejně jako chemické barvy, i tyto toxické látky se vyplavují do vody (pamatujete si, že jsme zmiňovali, že zemědělství je největším znečišťovatelem vody na světě). Ohrožují pak ekosystémy ve svém okolí, včetně farmářů, kteří tato pole obdělávají a často i děti narozené v okolí.

A to jsou podle nás největší ekologické problémy rychlé módy. V příštím týdnu pro Vás připravíme navazující článek: 5 etických problémů rychlé módy, kde probereme témata jako životní podmínky pracovníků, jejich platy, nebo trička s feministickými slogany vyráběna utlačovanými ženami v Bangladéši. Později Vám pak poradíme i jak se rychlé módě vyhnout a nakupovat takzvanou “slow fashion“ pro ten nejekologičtější i nejetičtější šatník.

Autor: Lucie Štěpánková